ŽELEZNIČNÍ PŘEJEZDY
Tak železniční značky a semafory - návěstidla máme za sebou. No jo ! Ale co když někde, na nějakém místě se železniční trať střetne se silnicí, po níž jezdí dopravní prostředky které by rády přes koleje přejely na druhou stranu. Vlak má na návěsti volno, tak si to pěkně frčí - a najednou na kolejích auto ! Jak tato situace skončí, je každému předem jasné. Jako když tank přejede trabanta. Aby k tomuto nedocházelo, lépe řečeno minimálně, protože nedodržování předpisů a nepozornost řidičů vozidel byla, je a bude, vymyslelo se místo, zvané ŽELEZNIČNÍ PŘEJEZD.
Železniční přejezd je podle definice v českém zákonu o silničním provozu místo, kde se úrovňově kříží pozemní komunikace se železnicí, popřípadě s jinou dráhou ležící na samostatném tělese, a označené příslušnou dopravní značkou. Prostor přejezdu je z legislativního hlediska součástí dráhy a není součástí pozemní komunikace.
Pozemní komunikace a trať se nejčastěji kříží kolmo nebo téměř kolmo, ale vzácné nejsou ani křížení pod ostrým úhlem. Na bechyňském mostě je dokonce jako železniční přejezd označen a zabezpečen několikasetmetrový úsek, kde je silniční provoz v jednom směru (do Bechyně) veden podélně po železniční trati při pravé straně mostu.
V minulosti vždy závory přehrazovaly silnici v celé šířce, byly tvořeny masivními kládami a vybaveny řetězovým závěsem znemožňujícím podlézání. Protože však takové závory zamezovaly jejich nadzvednutí a opuštění přejezdu vozidlem, dnešní závory jsou z lehkých a snadno zlomitelných prken, které navíc nejsou ve sklopené poloze blokovány a lze je pro vyjetí uvázlého automobilu lehce zvednout. Dnešní závory jsou často projektovány jako poloviční, kdy závory přehrazují vždy jen jízdní pruhy směrem do přejezdu.
Na přejezdech bez zabezpečení je bezpečnost provozu závislá na rozhledových podmínkách pro uživatele pozemní komunikace. Na dráze má být stanovena rychlost odpovídající místním poměrům na přejezdu.
Komunikace na přejezdu nemá být užší než v navazujících úsecích, u silnic a místních komunikací užších než 5 m musí být na přejezdu zachována volná šířka alespoň 5 m.
Železniční přejezdy a přechody ve svém názvu i v termínech a definicích rozlišuje "přejezd" a "přechod", vzápětí za definicí přechodu však připojuje poznámku, že kde pokud není v textu normy výslovně uvedeno jinak, vztahují se všechna ustanovení platná pro přejezdy také na přechody.
Dále lze přejezdy (a přechody) klasifikovat podle kategorie a třídy pozemní komunikace, která na nich dráhu křižuje, přičemž přejezdy, které pouze propojují pozemky nebo umožňují vjezd na pozemek (např. lesní a polní přejezdy) aniž by na ně navazovala pozemní komunikace, Správa železnic neuvádí samostatně, takže je zřejmě započítává jako přejezdy na účelových komunikacích.
Podle způsobu a míry zabezpečení lze přejezdy rozlišovat na :
Přejezdy pouze označené výstražnými kříži, které nejsou vybaveny žádnou zábranou ani signalizací upozorňující na průjezd vlaku nebo posunujícího dílu a zakazující na potřebnou dobu vjezd.
Přejezdy bez závor ovládané přejezdovým zabezpečovacím zařízením, mající signalizaci, zpravidla zvukovou i světelnou, která varuje uživatele pozemní komunikace před přijíždějícím vlakem nebo posunujícím dílem.
Přejezdy se závorami ovládané přejezdovým zabezpečovacím zařízením mají navíc i automaticky sklápěné závory.
Přejezdy s manuálně ovládanými závorami či zábranami, kam spadají jak přejezdy ovládané pomocí drátovodů z blízkého či vzdáleného stanoviště, tak různé uzamykatelné závory otevírané pouze příležitostně. Drátovodem ovládané závory obvykle byly vybaveny i zvonkem, světelná přejezdová signalizace se v době zřizování takových závor ještě nepoužívala.
Správa železnic je ve svých statistikách rozlišuje na tyto skupiny :
Přejezdy s mechanickým zabezpečením (ovládané místně, nebo na dálku)
Přejezdy trvale opatřené uzamykatelnou zábranou.
Jinak zabezpečené přejezdy (jednodrátové, otočné, posuvné závory)
Před zavedením automatických zabezpečovacích zařízení se rozlišovaly a dosud se dopravním značením rozlišují dva základní typy přejezdů :
Chráněný (se závorami)
Nechráněný (bez závor).
Termín "nechráněný" byl obsažen v názvu výstražné dopravní značky dle československého vládních nařízení z roku 1935, ve vyhlášce z roku 1960 se již používá termín "železniční přejezd bez závor", který pak převzaly i novější vyhlášky.
Výstražný kříž stojí několik tisíc Kč, přejezdové zabezpečovací zařízení 5 až 7 milionů Kč, někdy i více.
1. ledna 2003 převzala SŽDC (Správa železniční dopravní cesty) při svém vzniku od Českých drah 8585 přejezdů.
K 31. prosinci 2006 evidovala 8389 (vlastních) přejezdů, z toho :
4734 pouze s výstražným křížem
2080 se světelným zařízením bez závor
988 se světelným zařízením i závorami
145 přejezdů SŽDC za první čtyři roky své existence zrušila.
K roku 2005 byly přejezdy podle typu zabezpečení rozděleny takto :
0 % mechanické závory
10 % světelná zařízení se závorami
39 % výstražné kříže
51 % světelná zařízení bez závor
V roce 2024 uváděla Správa železnic celkový počet 7533 přejezdů, z toho :
3242 pouze výstražné kříže
2123 přejezdů se světelným zařízením bez závor
1944 přejezdů se světelným zařízením se závorami
224 přejezdů s mechanickým zabezpečením (z toho 191 obsluhovaných místně a 33 na dálku)
105 trvale opatřených uzamykatelnou zábranou
Rozdělení přejezdů podle druhu pozemní komunikace bylo následující :
157 na silnicích první třídy
561 na silnicích druhé třídy
1442 na silnicích třetí třídy
1807 na místních komunikacích
3566 na účelových komunikacích
V roce 2023 bylo na tratích spravovaných Správou železnic 58 přejezdů zrušeno (z toho 7 dočasně) a 11 zřízeno (z toho 7 dočasně).
Na 809 přejezdech Správy železnic byla trvale omezena traťová rychlost kvůli rozhledovým poměrům.